Jak je to s poskytováním bezpečnostních přestávek zaměstnancům?

Vedle přestávky na jídlo a oddech je bezpečnostní přestávka další „pauzou“, kterou je zaměstnavatel zaměstnanci povinen ve stanovených případech a za zákonných podmínek poskytnout. Nárok zaměstnance na bezpečnostní přestávku pak upravují zvláštní právní předpisy (např. zákon č. 309/2006 Sb. a nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Poskytování přestávek na jídlo a oddech nepůsobí povětšinou v praxi obtíže, ale jak je to vlastně s poskytováním bezpečnostních přestávek?

Uvedené nařízení mimo jiné stanovuje, v jakých časových intervalech a v jakém rozsahu bezpečnostní přestávka zaměstnanci v souvislosti s aktuálním rizikem práce náleží. V praxi může následně docházet k souběhu bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech, přičemž každá je řízena jiným režimem. Bezpečnostní přestávka se totiž do pracovní doby započítává, přestávka na jídlo a oddech nikoliv.

Řešení souběhu lze nalézt přímo v zákoníku práce, který uvádí, že připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Tato skutečnost má však významné dopady do evidence pracovní doby. Pokud tedy bude např. v souběhu přestávka na oddech v rozsahu 5 minut a ve shodném rozsahu i bezpečnostní přestávka, je třeba tento čas, tj. přestávku na oddech, započítat do pracovní doby. Tím pádem dojde i k úpravě konce směny zaměstnance. Pokud by konec směny zůstal nezměněn (tzn. že by směna trvala standardních 8 hodin + 30 minut přestávky na jídlo a oddech), vykonával by zaměstnanec v rozsahu uvedených 5 minut práci přesčas.